Čemu věříme pro náročné

  • Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bible – Jan 3,16
  • Křesťanský sbor je shromáždění lidí, kteří se scházejí k četbě Bible a touží prostě a věrně uskutečňovat slyšení Boží slovo Jsou pospolu jak bývaly první křesťanské obce – bez náboženských titulů, bez matrik a ustanovených pastorů, jen bratři a sestry – pouze křesťané, což je slovo odvozené od jména Kristus.
  • Nepropagují zázračné činy, ani nějakou vůdčí osobnost, ale Pánu Ježíši Kristu důvěřují jako svému zachránci a průvodci.
  • Chtějí být Boha poslušní a činem i slovem užiteční svému okolí. K poslechu je každý upřímně zván – vstup volný.
  • Nemáme formulovanou věrouku, ale v životě víry v jeho současné mnohotvárnosti vnímáme 7 projevů Božího díla:
  • VÍRA V PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, který ač, věčný Bůh, se narodil jako člověk na tuto zemi – jako dar hledající Boží lásky. Tato zpráva je hlavním obsahem celé Bible, jak to i On sám zdůrazňoval posluchačům,… aby porozuměli Písmům: „je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých, v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů!“ (slova Pána Ježíše z Lukášova evangelia 24,46-47) On je počátek i závěr všeho.
  • DŮVĚRA V BIBLI, jedinečné tím, že není pouze textem nýbrž dokonalým a živým Božím slovem, směřujícím ke každému člověku. Ono je pravdivé v trvalé platné, je úplné i postačující. Pro hledající je ukazatelem cesty k Bohu, je směrnicí i pro život Církve. Dějům Božího jednání lépe porozumíme, všímáme-li si KDY a KOHO se CO týká. Mnoho výroků se v Písmu již naplnilo, jiné jsou ještě zaslíbením. Při dnešním buď kritickém nebo liberálním přístupu anebo zase nadřazování svých „duchovních“ prožitků -je zmíněné chápání Písem důležitou připomínkou.
  • VOLÁNÍ a ZVANÍ LIDÍ K ZÁCHRANĚ V KRISTU – v jediném prostředníku mezi Bohem a člověkem. Nikdo nemůže odčinit hřích a utišit věčný Boží hněv svými domněle „dobrými“, ale vždy nedostatečnými skutky. Jistota záchrany není dána tím, co dokáže člověk – nýbrž tím, co vykonal Pán Ježíš. On již snesl Boži soud na náš hřích. Teď záleží na každém člověku, aby to vírou přijal, Pánu Ježíši se svěřil ( vše přiznal) i poděkoval a tak se stal nově shůry narozeným Božím dítkem.Kdokoli uvěří, se má pak dát pokřtít ponořením do vody – na vyznání vnitřní proměny a konce (tj.pohřbu) starého – a začátku nového života s Pánem.
  • VDĚČNOST ZA PŘIJETÍ DUCHA SVATÉHO. Jednou vylitý Duch svatý je v nynějším čase milosti trvalou Boží pozemskou přítomností. Tímto je napojen (pokřtěn) každý ve chvíli, když uvěří v Pána Ježíše a stává se tak údem Církve – „těla Kristova“. On sám je „hlavou“ a věřící ze všech národů jsou Božími dětmi. Duchem svatým se máme dát vést, ne Ho zarmucovat ani uhašovat, opětovně žít v Jeho plnosti – nést „ovoce“, brát obdarování ke službě i opravdové lásce.
  • OSOBNÍ VZTAK BOHU JAKO OTCI – vírou zde začíná a nemá konce! Chození s Ním má být denní zkušeností a radostí věřících lidí (mají kněžské postavení) – i každé místní Církve (je Pánu samostatně odpovědný sbor). Takový sbor má být domovským místem každého Božího dítka, tam roste-účastní se rozdílnou a přece rovnocennou službou, podřízenou biblickým pokynům, podle svěřeného obdarování, s odpovědností a správou starších bratří (dohlížitelů).
  • OČEKÁVÁNÍ DRUHÉHO PŘÍCHODU PÁNA JEŽÍŠE – pro vytržení Církve, kdy On osobně povolá sobě vstříc všechny vykoupené, po splnění náznaků pak slavné „epifany“ ke vladařství na této zemi, před závěrečným uspořádáním všech věcí. Kdy? Bděte!
  • SEJITÍ K PAMÁTCE PÁNA JEŽÍŠE při chlebu a kalichu dle Jeho přání a vzoru prvních učedníků bývá v první den týdne-Jemu k poctě, jak očekává Otec.

+ Kdo jsme a čemu věříme?
+ Nikdo není jako On